Jak funguje zářivka

871150063938755.jpg

Většinou jsme zvyklí jen zmáčknout vypínač a nad tím, jak přesně se světlo tvoří, moc nepřemýšlíme. A většinou nás to nezajímá ani při výběru zdroje světla v obchodě. Pokud vás však někdy napadlo, jak funguje například taková zářivka, můžete si přečíst náš dnešní článek.


Zářivka je zdrojem osvětlení, který ze své domácnosti zná téměř každý. Základními konstrukčními částmi jsou skleněná trubice a směs plynů, používá se směs rtuťových par a argonu, které se podílí na produkci světla.

Na konec trubice se umisťují elektrody pokryté bariem a uvnitř trubice bývá vakuum, které umožňuje takzvaný doutnavý výboj.

Při tomto výboji v zářivce vzniká ultrafialové světlo, které však není viditelné. Stěny trubice se proto pokrývají luminiscenční vrstvou, která záření fyzikálním procesem přeměňuje na viditelné světlo.

Protože však síťové napětí není dostatečně velké na to, aby v trubici zářivky doutnavý výboj zapálilo, do obvodu lineárních zářivek se umisťují ještě další součástky: tlumivka, což je v podstatě cívka s velkou indukčností, a startér tvořený doutnavkou a kondenzátorem. Obě součástky zapálení výboje v zářivce napomáhají, dnes se však místo nich často používají elektronické předřadníky.

Kompaktní zářivky a jejich patice jsou v porovnání s lineárními o něco komplikovanější. Obvod startující výboj je u nich složitější a často se liší i u jednotlivých podtypů. Některé kompaktní zářivky v sobě mají zabudovaný i elektronický měnič napětí, díky kterému tyto zářivky, na rozdíl od ostatních, neblikají.

I když blikání nejde při běžném pohledu na zářivku postřehnout, může způsobit problémy a nesmí se používat například v provozech, kde se otáčí stroje. Pokud by se totiž stalo, že by se stroj otáčel se stejnou frekvencí, s jakou bliká zářivka, mohlo by dojít k takzvanému stroboskopickému jevu. Tento efekt může způsobit, že se rotující části ve skutečnosti nepohybují a tak může být velice nebezpečný.